Evropský a americký protekcionismus.

Zle je, když Trump uvalí dovozní cla na zahraniční zboží. A zle je, když se to má týkat Evropy. Zarytí fandové volného obchodu křičí, brečí a ječí. Bojují za svět bez cel. Proč ale aplikujeme opačný postoj, jedná-li se o EU?

Proč vlastně existují cla? 

Volný obchod je podle současné ekonomické teorie, často však i dle praxe ta nejvýhodnější strategie v mezinárodním obchodu. Svět však není učebnice ekonomie (ačkoliv bych si někdy přál, aby byl), a tak především z důvodu politicko-mocenských bojů, válek, rozdílných kultur, nízkého vzdělání a jazykových bariér existují zábrany, cla a kvóty, které brání státům využívat nespočetné výhody mezinárodního obchodu.

Hlavní výhodou mezinárodního obchodu je pak to, že státy, regiony a další územní celky mohou využívat tzv. komparativních výhod, což jsou výhody plynoucí z nižších nákladů na výrobu nějakého produktu, vypěstování nějaké plodiny, vytěžení nějaké suroviny apod. Tak například Španělsko má oproti ČR komparativní výhodu v produkci ovoce (především díky podnebí), ČR by mohlo mít komparativní výhodu v produkci aut (relativně levnější pracovní síla, dlouholetá tradice). Jakmile se tyto výhody nevyužívají dochází ke ztrátám, které pocití především spotřebitel (a to zejména v cenách, ale samozřejmě i v kvalitě). 

No a jeden z důvodu proč tyto výhody nejsou tak značné jsou právě cla. Když uložíme na dovoz nějakého produktu clo či kvótu, pak to znamená, že náklady výrobce se zvýší. Toto zvýšení pak většinou přesune na spotřebitele. Takže když k nám bude španělský producent banánů dovážet kg za 20,- (rozumíme, že bude za tuto cenu prodávat), tak při uvalení cla 10% (2,-) začne prodávat za 22,- a tedy jeho zisk z prodeje 1kg banánů bude pořád stejný, ale spotřebitel už zaplatí o 2,- více. To se v součastnosti nestane, protože jsou oba státy součástí EU, ale bylo to uvedeno jako hezký příklad. 

A komu tedy cla pomáhají? Spotřebitelům ne, ti si příplatí. Domácím výrobcům však ano. Relativní zdražení zahraničního produktu pro ně bude znamenat větší objem prodejů. Hlavním cílem uvalení cel je tedy ochrana domácích spotřebitelů, nízká nezaměstnanost a podpora lokálních produktů. Názor ekonomů se liší, já jsem osobně velkým odpůrcem cel, protože věřím, že spotřebitel má právo na výběr a vybere-li si zahraniční produkt, který je levnější a kvalitnější, pak jistě není třeba, aby někdo to stejné vyráběl i doma. A pokud to někdo vyrabí sice draze a dobře, tak si určitě své odběratele najde, nicméně stát by do toho neměl moc zasahovat, přeci jen já vím trochu lépe, než kterýkoliv úředník, jaké rajče mi chutná více.

Protekcionismus USA vs. Evropa

Máme nějaký základní rámec informací k tomu, abychom mohli přejít k jádru problému. Dost lidí okolo mě, nadává na Trumpovu protekcionistickou politiku. To přesto, že USA dlouhodobě patří mezi jedny z nejotevřenějších zemí. Navíc se jedná o velice specifické území, kde se díky rozloze uskutečňuje přístup k mnoha rozlišným surovinám, kde v rámci celého území funguje kvalitní dopravní systém, na pobřežích pak i skvělá mobilita pracovní síly apod.

Osobně také nejsem příznivcem těch cel. Avšak je třeba se dívat na věc z celistvého hlediska a my jako "Evropané" se nemáme zrovna čím chlubit. Třebaže máme volný trh mezi zeměmi EU, tak navenek už to tak slavné není, což si mnoho z nás ani neuvědomuje. Neříkám, že bychom měli ze dne na den opustit EU, to určitě ne (s naší geografickou polohou by to byla hotová sebevražda, ozvlášť, když máme možnost sledovat jednání o Brexitu), ale měli bychom bojovat za to aby se EU stále více a více otevírala světu. A my jako občané za to můžeme bojovat především ve volbách. 

Politická sestava Bruselu potřebuje vystřídat. Stále chápu EU jako velice kvalitní projekt, který však v posledních letech začal rychle upadat. Z pojmu freetrade se stala fraška. Už je to jen pojem, na který lákáme lidi, kteří nemají dosah za hranice EU. 

Nuže, dokonalý příklad evropského protekcionismu jsou současná jednání s Brexitem. V zájmu každého jednoho občana v EU by bylo, abychom s Británií udrželi volný obchod. Znamenalo by to jednodušší mobilitu pracovní síly, ulehčené možnosti studia, volný obchod a tím levnější zboží, popřípadě Británii, jako stát, který bude spojkou mezi námi a USA. Ale úředníci z EU za to nebojují, chtějí Brity tvrdě potrestat za to, že si dovolili zpochybnit praktiky EU, že si dovolili vyslovit touhu po suverenitě. Očekával jsem, že se Britové budou mít lépe, než doposud. Mýlil jsem se, v žádném případě jsem nečekal takový přístup EU. EU chce ukázat, že takhle lehce se vystupovat nebude a chce poukazovat na svoji moc (i z toho důvodu je teď nesmysl vystoupit z EU, ta by nás ekonomicky zruinovala). A to znovu připomínám, že jsem velký fanoušek projektu EU, nebo alespoň té původní myšlenky o hospodářském společenství, současná politická integrace mě děsí, ale stále v EU shledávám více výhod, než nevýhod. A cesty ke svobodě bychom nejdříve měli začít řešit uvnitř státu, než uvnitř EU.

Dobře, nechme Brexit. Podívejme se na jiný příklad evropského protekcionismu. Učím se španělsky a část svých zájmů směřuju k latinskoamerickému hospodářství. S několika státy jsme měli dlouhodobé, fungující, dvoustranně výhodné, bilaterální dohody, které byly zrušeny se vstupem do EU (protože EU musí v obchodních záležitostech jednat, jako celek). Naše dohoda s Chile třeba stále nebyla potvrzena. Chile samozřejmě není a nikdy nebyl náš největší obchodní partner a obchod s Německem je pro nás samozřejmě mnohem důležitější, to si uvědomuji a nepopírám...nicméně i to nám ukrajuje krajíčky blahobytu.

A co dál? Máte rádi rýži? Určitě víte, že nejlevnější a nejchutnější se produkuje v Asii. Jak na to zareaguje EU? Tak jo, podle evropského celního sazebníku je jak na kulatozrnou, tak i středně a dlouhozrnou rýži uvaleno specifické clo ve výši 211€ za tunu dovozu. Smutné takto bránit dovozu rýže a levnějším potravinám pro své občany. Ještě smutnější je pak, že tyto peníze se neinvestují do výzkumu, inovací apod., ale investují se ve formě účelových dotací na produkci rýže na severu Itálie a ve Francii. Měli bychom konečně pochopit, že dotace jsou zlo, že to, co nebude vyprodukováno bez dotací prostě na trh nepatří a je to tak vyprodukováno neefektivně a to na účet nás všech.

Tento článek není kritikou EU, je to jenom poukázáním na to, že když nadáváme na americký protekcionismus, měli bychom si uvědomit ten náš vlastní. A je úplně jedno jestli jsme eurohujeři nebo czexiťáci. Tak i tak jsme součástí EU. A já doufám, že i nadále budeme. Doufám, že budeme součástí EU, která podporuje celosvětový volný obchod, která obhajuje svobodu svých občanů, která hájí jejich zájmy. Taková EU tu byla a já si ji přeji znova. Bude to těžká cesta, ale cesta realizovatelná.

Hezký den.